Karel tentokrát chyběl, protože ho civilizace odřízla a musel se pustit do kopání brambor a řepy, jak to shrnul MrHlad: „musí na pole kopat brambory a řepy a podobné věci, aby tam nechcíp." Zbytek party se tedy sešel bez něj a probojoval se přes solidní porci jedenácti filmů, přičemž epizoda obsahovala i speciální kapitolu věnovanou Aguirremu.

Nejvíc diskuse vyvolal Zabiják proti své vůli, kde všichni čtyři hodnotitelé dospěli k podobně vlažnému závěru – film má styl, Daniel Radcliffe je sympatický a Samara Weaving je podle Imfa naprosto vítaný případ nepotismu, ale oproti Cranku nebo Wantedovi film prostě nestíhá udržet tempo a divoké nápady mu dochází příliš brzy. Cival poznamenal, že by mu jako středometrážní film bohatě stačil, MrHlad zase ocenil talent tvůrců a rád by jim dal ještě jednu šanci s větším rozpočtem – „musí si to zasloužit," dodal blahosklonně. Na druhém konci spektra skončily Charlieho andílci, které Cival i MrHlad shodně roztrhali na kusy – podle Civala jde o nudnou, vizuálně bídnou záležitost s tupým poselstvím, přičemž mu bylo líto zejména Patricka Stewarta.

Pozitivní náladu zajistily Gentlemani, které Cival označil za suverénní gangsterku s legendárním McConaugheyem a doufá v pokračování, MrHlad souhlasil, jen si musel nejdřív zvyknout na usedlejší konverzační styl – Rimsy byl spokojený, ale s rezervou, přibližně na 75 %. 1917 rozdělilo Civala od zbytku: zatímco Imf a MrHlad film chválili jako silný zážitek s univerzálními pravdami o válce, Cival ho vnímal spíš jako kameramanský showreel než emocionální drama. Potěšil také český Chata na prodej, který MrHlad nadšeně doporučoval a litoval, že ho neviděl v kině, a španělská Díra pobavila Imfa, přestože MrHlad sociální komentář odmítal se slovy, že má raději filmy s pořádným násilím. Příběh z Tokia hodnotil pouze Rimsy, který ho označil za stále originální a inovativní kus kinematografie – s nadsázkou dodal, že ostatní by na něj asi rychle rezignovali. Srovnání s Loganem se tentokrát dočkaly Gentlemani – podle Rimsyho jsou lepší.